Proč stále pro holčičky růžová a pro chlapce modrá

Zvykli jsme si holčičky oblékat do růžové a chlapce do modré barvy, je to jasné rozdělení pohlaví, v dnešní době, kdy je možné vědět pohlaví dítěte ještě před porodem, maminky nakupují pro holčičky vše ve všemožných odstínech růžové, s motivy princezen, ve stejných barvách připravují i dětský pokojíček, to samé dělají i maminky, které čekají narození chlapečka, jen s tím rozdílem, že v barvě modré a s motivy superhrdinů poslední doby.

Proč je tomu vlastně tak a kde se vzal tento zvyk?
Ve skutečnosti se nejedná o něco, co tak bylo odjakživa. Naši předci tento stereotyp vůbec neznali. Na začátku bylo do šesti let nejobvyklejší dětské oblečení bílé a to bez ohledu na pohlaví dítěte. Barevnější oblékání se masově objevilo někdy v polovině devatenáctého století, i když stále dominovala bílá a barvy pro pohlaví rozhodně nebyly ustálené.

Co víc, když se na začátku století dvacátého dělaly různé ankety mezi rodiči, často se objevovalo, že chlapecká barva je růžová a dívčí světle modrá. Odůvodnění bylo logické – růžová je jemnější verzí bojovné červené, takže se k malému chlapečkovi velmi hodí a blankyt to je něžná barva mimo jiné spojovaná i s Panenkou Marií. Výběr barev oblečení pro dítě se občas spojoval také s barvou očí nebo vlasů. K dnešnímu převažujícímu přístupu došlo ve čtyřicátých až padesátých letech minulého století.

Právě přesto, že kdysi tomu bylo spíše naopak, takovéhle rozlišování holčiček od chlapečků, začalo hlavně poté, kdy se Karolína monacká dostala jako dcera herečky a kněžny Grace Kellyové na stránky časopisů celá v růžovoučkém.

V dnešní době ani samy děti, když už „poberou“ trošku rozumu, většinou nechtějí (převážně holčičky) chodit celé v růžovém a s motivy princezen, proto je dobré děti raději oblékat v neutrálních barvách, a v motivech upřednostňovat neutralitu, např. motivy zvířat.