Vztah k dřevěným výrobkům se však mění s časem. Tak, jak se lidstvo vyvíjí. Mnozí z nás, nebo z našich rodičů a prarodičů, pamatují ještě dobu tzv. plastovou. Bylo to v polovině 60. let minulého století, což není zas tak dávno.
Lidé se zbavovali doslova v hromadné euforii keramických šálků, talířů, dokonce i některých příborů a nožů a nahrazovali je plastovými. Plast dominoval nejen v domácnostech, ale i v dalších oborech lidské činnosti. Nábytek se přestával vyrábět z dřevěného masivu a na trhu byly k mání jen plastové náhražky dřevotřískových desek potažené umakartem. Bylo až s podivem, jak mohutný nástup výroba plastů zaznamenala, a kam až lidé dokázali zajít.
V 80. letech se situace začala měnit ku prospěchu klasických přírodních materiálů a dřevo si zas získalo svůj zasloužený obdiv. V 90. letech opět navrací svou zašlou slávu keramika, a to doslova ve velkém stylu, výrobců a prodejců keramických a porcelánových suvenýrů a nádobí bylo mnoho a tento trend v podstatě přetrval dodnes. Lidé se také dnes častěji vrací k přírodním textiliím a přírodní materiály se objevují i ve stavebních konstrukcích.
Jak jsme na tom se dřevem?
Česká republika naštěstí dobře. Lesy u nás zaujímají přibližně třetinu celkové plochy území a každý rok se díky práci a péči lesních hospodářů rozšíří plocha lesa o dva tisíce hektarů. Lesnictví na odborné úrovni má navíc v České republice dlouhou tradici, více než 250 let. Tito lidé naštěstí o les pečují bez ohledu na vývoj politické scény. A jak by naše země vypadala bez lesů, to si nedokážeme ani představit.
Každý les je pro život člověka požehnáním, les produkuje kyslík, záporné ionty, udržuje vodu v krajině a vyrábí vzdušnou vlhkost. Pohlcuje jedovaté látky z ovzduší, nabíjí živé tvory pozitivní energií, kterou naopak lidé často ztrácí mezi sebou ustavičnými konflikty a spory. Stromy se ani nehádají o majetek, ani o území, a ve složité symbióze s ostatními živými tvory přežívají staletí.